Mé jméno je Elvandel Elirian, pocházím z malé elfí vesnice Shadowglen,nedaleko slavného města Darnasus. Své dětství jsem prožil pod záštitou tamnějšího druida, jenž byl duchovním vůdce naší vesnice. Učil mě všemu, čemu se naučil on sám. Od praktik lehké přírodní magie přes léčení lehkých zranění až po proměny ve zvěř, která je nám tak blízká. Nejdří jsem zvládnul základní přeměnu, a to v mocného medvěda. Avšak jak plynul zdokonaloval jsem své umění ve všech směrech, začínal jsem se vyrovnávat svému učiteli, tak mě pojal ze svého pomocníka. Nebyl jsem už pouhý učeň, jako ostatní z mého rodiště. Již jsem se mohl, spolu se svým mistrem, účastnit Velkého setkání druidů ze všech koutů světa...A písek v přesýpacích hodinách stále jemně proklouzával tenkým, blištivá hrdlem, stejně tak i já jsem zestárnul, zmoudřel, nabil dalších zkušeností.
A inu nastal den, kdy jsem dosáhl úrovně,každodenní meditací, potřebné k druhému kroku na mé cestě za získaním titulu Druid. Musel jsem se vydat na cestu, popravdě žádné velké loučení to nebylo, poněvadž za těch krátkých padesát let studií, meditací a praktikování magie, na mě lidé dočista zapomněli. Jedině můj mistr byl se mnou spjat duševně a již i pokrevně. Tak mě vybavil na cestu párem lektvarů, hadím protijedem, a několika bochníky elfského chlébu.
Nyní již krajinami Azerothu bloudím sám, tak jak se sluší a patří pro pravého druida. Občas se sdružím s nějakým tím lovcem, neboť jeho smýšlení je mému poměrně blízké. Však nepohrdnu také účast i na nějaké větší skupinové bitvě, přesto dávám přednost jakkýmkoli způsobem se vyhnout boji a z povzdálí podporovat své přátele.
Abych byl upřímný našel jsem si také své místo v guildě Kal'dorei, jsou jako má rodina. Neváhal bych za kteréhokoli z nich položit. Neboť věřím, že také oni ve mě vidí dobrého elfa a snad ještě lepšího Druida. Jak dále osud napíše můj příběh to opravdu nevím, ani kam budou směřovat mé kroky. Ale jedno vím jistě, a to že Kal'Dorei opět zvítězí.