Pach spáleného masa,štiplavý kouř,síra spalující plíce a ta ohněm protkaná postava jenž svým mocným pařátem držela mého otce ve vzduchu.Bodl ji svým nožem,nožem jímž mi vyřezával ještě včera dřevěného tigra,znovu a znovu do ní bodal a svíjel se a křičel jak ho její plameny spalovali za živa,ale ona jen nehnutě stála a jakoby se kochala jeho utrpením.
Ležel sem schoulený pod postelí mých rodičů a nechápal proč, co jsou zač,odkud přišli a strašlivě sem se bál. Chtěl jsem vyskočit a utíkat pryč,ale strach mě úplně ochromil,nemohl jsem se ani pohnout, jen němě sledovat tu hrůzostrašnou scénu. V tom jej démon ještě víc zmáčkl,ozvalo se tlumené zapraskání kostí a otec naposledy zaúpěl. Odhodil s nezájmem jeho tělo a obrátil svůj pohled na postel,ne na mne,ale nahoru.
Jeho tváří prolétl úšklebek a odešel dveřmi ven. Až nyní sem začal vnímat i okolní zvuky a nemohl sem pominout podivné jakoby mlaskání? Přede mnou hrůzný pohled na otcovo spálené tělo, ale musel sem pryč.
Vyplazil jsem se,postavil a otočil hlavu na postel za tím podivným zvukem. Projel mnou mrazivý záchvěv, nějaká rozkládající se mrtvola hodovala na mé matce! Vykřikl jsem hrůzou a vyběhl zadními dveřmi ven směrem k lesu se zombie v patách.
Utíkal jsem seč mi síly stačily, ale neustále mi byla v patách blíž a blíž. V tom z lesa přede mnou vystoupila postava v temném plášti, proběhl sem kolem ní, uslyšel zasvištění. Někdo jiný mě zachytil a obrátil zpátky. Na zemi kousek od nohou té postavy, ležela zombie s šípem v hrudi a za ní mé rodné město v plamenech. Až nyní jsem se rozplakal.
Postava jenž mě držela si stáhla kápi, byla to elfka, podívala se na město, potom mě do očí a řekla mi "neboj , tvůj čas přijde" a já ji věřil.

Ten oheň! Oheň je všechno co si z dětství pamatuji. Oheň v kterém shořel můj rodný dům, moji rodiče a celé rodné město. Ještě něco si ale pamatuji:hněv a spalující nenávist. Na ty co stojí za mou smutnou minulostí. Démoni a nemrtvý.
Společně tehdy při invazi na Ashenville srovnali se zemí nejen moje domovské město. Tehdy mě zachránila skupinka elfů z Quel'Thalasu. Teď však stojím před branami silného Stormwindu. Za mnou stojí skupinka mužů a žen, kteří mají v srdci stejný plamen jako já. Společne se postavíme Legii, démonům a všem nemrtvým.
Přijali jsme jméno které symbolizuje prastaré ideály, harmonii a sílu starých elfů. "Kaldorei".

(Ehm,to jste nechtěli slyšet? Něco o mě? ... ? Sem zručný s mečem, rád se věnuji alchymii a přírodě. Nemám rád velké proslovy, tanec a ryby(brr). A vůbec nechápu to,co si někteří z mého národa myslí o nadřazenosti elfů nad jinými rasami. Rodinu?..Už sem o tom mluvil a vracet se k tomu nehodlám. Moje rodina a přátelé jsou teď moje guilda. ...Ne, ne. Žádné další otázky.... zmizte nebo vás praštím svým štítem...)



(thx to milan za korektúru)